SBĚRNÝ DVŮR

Lidi se odpradávna dělí na  LOVCE a SBĚRAČE. Jsem sběrač a jsem tomu ráda. Už jako dítě jsem sbírala kdeco. A zůstalo mi to napořád.

Pohledy, kameny,
korále, mušle, gramofonové desky, staré fotky....Miluju starý nábytek a
obrazy, odvážím od popelnic věci, které se už nikomu nehodí a mé srdce plesá
při návštěvě Blešího trhu. Jen pohled na poklady ze starých domů a půdní
nálezy mi zrychluje tep.

Líbí se mi věci s duší. Stůl, na kterém jedli mí předci a zažloutlá knížka,
která voní jako prádlo na chalupy.

Tak jako třeba ta židle s protrženým výpletem, která trůní v našem obýváku a každý
obdivuje dokonalou práci toho, který jí vyrobil a toho, který jí vrátil zpět
do našeho života.

Děti, které se nám, pěstounům nenarodily, jsme neulovili. Sebrali jsem je. Naše cesty se
protnuly shodou náhod a okolností, které nemohl nikdo ovlivnit. Našli jsem
si je na pomyslném SBĚRNÉM DVOŘE systému.



Pěstounská rodina je SBĚRNÝM DVOREM. Děti, které nikdo nechce, nepotřebuje, děti,
které toho mají tolik co nabídnout, jen to v nich najít ...

 
Jak jsem již řekla : jsem ráda sběračem. Lovců je totiž dost a na SBĚRNÉM
DVOŘE je neuvidíte ."