Podzim života
Teď vedle mě leží někdo docela jiný. Neznámý, řekla bych. Ale není to tak. Tenhle obličej důvěrně znám, stejně jako to hlasité chrápání z vedlejší postele. Napadá mě, co asi vidí můj muž, když se probudí o chvíli dříve než já?Ta myšlenka mě probere docela. Odstrčím ze své půlky letiště dva psy a vklouznu do bačkor. Chvíli na to, už v koupelně před zrcadlem, urovnávám svůj zevnějšek do koukatelného stavu.
Když mysl i tělesná schránka stárnou současně, je všechno v pořádku. Tak to má být. Přijde ale doba, kdy si raději deset minut počkáme na výtah, než bychom vyšlápli dvě patra. Místo oříšků chroupeme prášky na bolavé klouby a z poličky nad zrcadlem na nás, místo sady nalepovacích nehtíků, zírá manželův umělý chrup.
Podzim života se blíží a je marné tomu vzdorovat. Co ale s tím, když na rozdíl od těla, naše mysl nezestárla vůbec? Že děti odrostly nás trápilo jen chvíli. Obklopili jsme se jinými a opět jsme se z kategorie babičkovské, přesunuli do role matek a otců, i když jen náhradních. Za pomoci kvalitního přelivu, opět dodáme svému účesu původní barvu i lesk a hned jsme pohledově o nějaký ten pátek mladší. Prošedivělé skráně je problém stejně řešitelný, jako vybledlá malba v ložnici.
I na mě dolehlo pár změn. Televizi si pouštím hlasitěji a bez brýlí už brýle nenajdu. Na všem bych potřebovala mít prozvánění! Kde jsem odložila klíče nebo peněženku si nevzpomenu ani kdyby jste mě zabili! Všude chodím pozdě, protože se vždy pro něco vracím. Střevíčky jsem dávno vyměnila za pohodlnější obuv a při jídle si už nedokážu strčit nohu pod zadek. Úklon používám jen vyjímečně a dřep, z obavy, že nevstanu, raději nedělám vůbec. Nejlépe se cítím v domácím oblečení, které mi vůbec nesluší. Dříve bych v něm nešla ani vynést koš, dnes v botkách vyneškoškách, zaběhnu i na poštu. Kde jsou ty časy co jsem si nekonečně dlouhou dobu na hlavě tvořila kulmou vlny? Dnes si vyfénuju ofinu a běžím zas dál. V lékárničce mi nesmí chybět jedlá soda a "mladá paní" mi už dávno nikdo neřekl.
Přesto se cítím dobře. Možná i líp než v době svého bujarého mládí. I když mi vstávání z postele trvá o trochu déle a více času potřebuji i na aranžmá svého zevnějšku, cítím, že mi blížící se podzim života nabízí druhou šanci. Ještě pořád můžu kličkovat mezi regály s hračkami při výběru vánočních dárků. U vietnamských obchodníků přehrabuji dětská trička, obědy vařím v hrncích XXL a na pokec si mě párkrát pozvala i ředitelka základní školy. Mám spoustu nových přátel, nejspíš víc, než jsem kdy měla. Víc zkušeností, tolerance i pokory. Víc dětí, starostí i radostí. Že jsem krásná, mi nikdo tak často neříkal, tolik lučních kytek žádná v z našich váz nepamatuje a tolik obrázků mi ještě nikdo nenamaloval. Pusy vysázené na dobrou noc už ani nepočítám, stejně jako srdíčka vystřižená z papíru. Mám všeho víc, tak co bych ještě chtěla? Možná víc času, abych viděla děti vyrůstat a vlastně i ty jejich. To jediné mi možná schází.
Vlaďka
Magdaléna Zemanová
Zachránit život...
Pípla mi SMS zpráva. Marťan: Mami, koukej, mám jít? Zvětšila jsem si obrázek v mobilu: Chceš udělat dobrý skutek? Zachránit život? DARUJ KREV.
Magdaléna Zemanová
Klíček k srdci
Na naší krušnohorské samotě mrzne a já v rukou zahřívám nálepku na sklo našeho auta: "JSEM PĚSTOUN - JAKÁ JE TVÁ SUPERSCHOPNOST?"
Magdaléna Zemanová
Pěstounství - známka punku II.
Hvězda zhasla. Ani známka punku nezmohla nic. Malá víla se vrátila do ústavního zařízení. Rozhodnutím soudu. To nepochopíš, fakt. U přechodné pěstounky měla biologická matka každý týden kontakt s dítětem.
Magdaléna Zemanová
Pěstounství - známka punku
Jako dlouhodobý pěstoun jsem se setkala se vším možným, úřady počínaje a sousedy konče. A myslela jsem, že mne nic nepřekvapí natolik, že se mi z toho sevře žaludek, že nebudu vědět kudy kam. Ale přece...
Magdaléna Zemanová
Jsem dlouhodobý pěstoun a připadám si jako pitomec.
3.2.2020 se konalo jednání k připomínkám návrhu Novely sociálně právní ochrany dětí, z pera MPSV a mně to nedá, abych se neptala: Co to tam sakra šňupete za matroš?"
Magdaléna Zemanová
Dítě s kérkou "děcák."
Stali jsme se pěstouny před mnoha lety a děti, které jsme postupně přijali, máme v srdci za vlastní. Ale nejsou naše, nejsou z naší krve, z nás narozené.
Magdaléna Zemanová
Pěstoun - ohrožený druh?
Jako správce největší facebookové skupiny pro pěstouny, pozoruji již delší dobu odliv pěstounů. Stará garda náhradních rodičů odchází, děti jim zletily a pěstounské mamky jsou unavené, rozmrzelé, otrávené a naštvané.
Magdaléna Zemanová
Záchranné sbory pěstounské péče
Dlouhodobou pěstounkou jsem víc jak deset let. Od začátku jsem byla přesvědčená a stále mne to kupodivu drží, že všechny složky, odbory, úřady, soudy...mají být v součinnosti.
Magdaléna Zemanová
Jsme jedné krve, ty a já...
Jsem Rákšasí a můj Mauglí už spí. Lidské mládě, které se mi nenarodilo... V poslední době se opět vyrojilo spoustu článků, tezí, výzev a odpovědí na ně, konspiračních teorií i celkem reálných náhledů na situaci okolo PĚSTOUNSKÉ PÉČE
Magdaléna Zemanová
Jsem pěstoun a jsem na to hrdá!
Teď, zrovna dnes jsem někde četla, že mnoho lidí se stává převozníkem od smutku ke štěstí od jednoho vztahu k druhému a mne hned napadla paralela s pěstounkou péčí. Ano, jsem pěstoun.
Magdaléna Zemanová
Milý anonyme.
Tak a je to tady... Až dodnes jsem myslela, že mne všichni milují nebo alespoň jim nevadím (jo, jo, jsem naivní a hloupá, vím). Někomu vadím a zřejmě hodně.
Magdaléna Zemanová
Pěstoun - (aby nebyl) osamělý vlk.
Dlouhodobá pěstounská péče ( DPP)nepříbuzná je ze všech typů náhradní péče nejkomplikovanější, nejsložitější, nejdéle trvající, troufám si říci i nejtěžší.
Magdaléna Zemanová
Opravdu je to v jeho zájmu?
Tento příběh ke mně přišel sám, ale jeho aktéry znám a pláču bezmocí nad šíleným světem, nad tupě vykonávanými zákony, nad nevidomým maličkým uzlíčkem, který mohl vidět celý svět...
Magdaléna Zemanová
"Ostatní maminky to vždycky zvládnou"
Nejsme už dávno ti co pomáhají a zaslouží si uznání. Nejsme ani ti, kterým je třeba pomáhat. Neděláme to zadarmo, tak žádné ohledy! Jsme dlouhodobí pěstouni.
Magdaléna Zemanová
Stávka Klokánků versus Stávka pěstounské mámy.
STÁVKA KLOKÁNKŮ versus STÁVKA PĚSTOUNSKÉ MÁMY Jsem pěstounská máma. Pro většinu lidí to znamená, že mám doma cizí děti, abych nemusela chodit do práce. Aby mi vydělávaly.
Magdaléna Zemanová
Pan profesor Matějček by teda čuměl...
Jsem pěstounskou mámou už dlouho. Fakt. Přijali jsme malého Mauglího i holky s průvanem v hlavě. Milujeme je a troufám si říct, že oni mají rádi nás. Zvykli jsme si na sebe. Známe své možnosti, své chyby.
Magdaléna Zemanová
Obyčejný den v neobyčejném světě pěstounském
Nejsem zakomplexovaná, nepřipadám si hloupá ani ošklivá, ale tak nějak jsem sklouzla do útlumového režimu. Ráno vstanu, hupsnu do tepláků a už ke mě doléhá hlas naší pochroumané hvězdy.
Magdaléna Zemanová
Duhová rodina
Úplně nejdřív, ach jak jsem blbá, jsem si myslela, že duhová rodina je něco jako indigové děti nebo tak nějak...
Magdaléna Zemanová
Pěstounské lázně nejsou na poukaz.
Jsme pěstouni.Jsme pěstouni, protože máme rádi děti.Každý, kdo se stal pěstounem a tuhle káru táhne nějaký čas, začne se poohlížet i po jiných, stejně potrefených rodinách. Ač se to zdá nemožné, v sousedství ani blízkém okolí je většinou nenajdete. Mnohdy za nimi musíte vyrazit desítky i stovky kilometrů, Tak řídká je síť pěstounských rodin v Čechách.
Magdaléna Zemanová
Taková "Fany" v pěstounské péči.
Když jsem vstoupila do procesu náhradní rodinné péče, měla jsem ve všem jasno. Věděla jsem co chci, co zvládnu, na jakého sviště si netroufám.Dejte mi dítě jedno, dvě nebo i tři. Vezmu si holky, kluky, malé i trochu větší. Dejte mi děti bílé, možná ani nemusí být zas tak úplně bledé, ale nikdy... slyšíte?... NIKDY! mi nedávejte děti postižené a už vůbec ne mentálně retardované!Nerozumím jim.Nechápu je. Neumím s nimi mluvit.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 54
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1813x