Happy New Year...

A je konec vánoc. Čas radosti, dobročinnosti, rozjasněných dětských očí a splněných přání. Z domů pomalu mizí blikající světýlka a z lidských srdcí touha pomáhat potřebným. Obchodníci se předhánějí ve slevách a v mnoha domácnostech vytahují rodiče z kapes poslední kováky, aby měli alespoň na pečivo. Jo, jo, pěkně nás ty svátky "vysály". Život se pomalu vrací do normálu, jako každý rok, každý leden!

 
 
Letos je, ale přece jen, něco jinak!
Ceny v obchodech se škrábou nahoru. K navýšenému DPH si každý obchodník narazí ještě kousek navíc. Dražší je bydlení, doprava i služby. Snad proto, abychom doma všechno recyklovali, odvoz komunálního odpadu naskočil o 100%. Nejen odpady, ale i teplo podražilo, takže zahřát nás může na konci měsíce, leda tak huňatý svetr.
Od nového roku končí žně exekutorům. Nebudou moci vydrancovat konto, za přestupek dávno zapomenutý, aniž by nás předem nevyzvali k úhradě. Alespoň jedna dobrá zpráva. Nejspíš právě proto udělali před koncem roku hromadnou razii na drobné dlužníky a vyškrábali kdejakou zapomenutou stokorunu, aby ji, s nálepkou "poplatek za exekuci", tučně rozmnožili. A zase bylo v mnohých domácnostech těžko na duši, když před štědrým dnem, místo dárků pro děti, rodiče platili nesmyslně vysoké částky do kapes příživníků společnosti.
 
Událo se toho moc...
Za zdmi dětských domovů dále vyrůstají děti. Děti, pro které není v žádných  domácnostech ani srdcích místo. Masivní kampaň na pěstounské mámy nepomohla. Navzdory osvětě dále praskají ústavy ve švech a před OSPODem (sociálně právní ochrana dětí) se fronty netvoří! Komu se zachtělo vidět frontu, mohl si zaběhnout před libovolnou věznici, kde početní příbuzní vyhlíželi své blízké.
Namísto utrápených dětí, se na svobodu derou po tisících, rozesmátí vězni do ulic, aby se po pár hodinách, někteří zase vrátili tam, kam prostě patří.
Je to divnej svět.
TO DĚTI MĚLY DOSTAT AMNESTII, NE ZKUŠENÍ RECIVIDISTI A ŠIKOVNÍ TUNELÁŘI!!

Osudem nechtěných dětí se nikdo nezabývá. Jak by také mohl.

S Novým rokem se zrodil i nový fenomen - Volba prezidenta. Budeme mít ve státním znaku becherovku a o víkendech povinně objímat stromy na Vysočině? Možná ne! Možná se nebude vyspávat už jen v parlamentu, ale taky na Pražském hradě. A nebo, že by byl hlavou státu vyznavač tatoo salonu?
Není to nakonec jedno? Jak jsme mohli sami vidět, slovo prezidenta nemá žádnou váhu, poslanci si ho přehlasují dle libosti (teda až na tu amnestii, tou to tedy pan prezident vyzdobil).

Nový rok je pro všechny i pro nás, pro pěstouny, vůbec plný změn.
Budeme sepisovat "dohody" a nevíme s kým (organizace ještě nejsou "zorganizované"a OSPODy (sociálně právní ochrana dětí) dostaly samy nálož povinností).
Všichni si musí nově požádat o odměnu pěstouna (stále je to odměna a vyplácí jí neexistující zaměstnavatel),
všichni si musí požádat o příspěvek na péči pro děti.

Jak moc šťastný bude rok 2013 pro nás, pro pěstouny. Jak moc všechny ty změny ovlivní děti, které jsme přijali do svých rodin?
Omlouvám se, že nepíšu o pěstounech budoucích. Ti vstupují do Náhradní rodinné péče s možností volby. Mohou zvážit svá rozhodnutí, zda přijmout dětí víc, dítě postižené, problémové apod. Mají šanci. Budou se rozhodovat za podmínek, které nastavilo MPSV.
Stávající pěstouni tuto možnost nemají.
Novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí je nasměrována na profesionální pěstouny, na pěstouny s jedním, max. dvěma dětmi. Pěstoun ve zvláštních případech je pojmem zastaralým, v Novele neexistujícím.

Ta ministerstvem avizovaná, v mediích probíraná závratná odměna pěstouna se nekoná. To výrazné přilepšení, které nedá naší sousedce s jedním biologickým dítkem spát, není. Vtip spočívá v jednoduché matematice: pokud byla dosud odměna pěstouna (tří dětí) cca 15 000Kč, tak ministerské přilepšení je 20 000Kč -hrubého. Dosud byl pěstoun oproštěn od daní (ale také od možnosti vzít si půjčku na pračku, ledničku, přístavbu dom...) O tom jsem mluvit neslyšela nikde a nikoho.

Rodiny, které přijaly sourozeneckou skupinu či mají v péči děti s postižením, které se mnohdy "vyklubalo" až po přijetí dítěte do rodiny, měly péči o děti rozdělenu mezi oba manžele. Pouze tak je možné zajistit kvalitní péči a dostatek času a máminu náruč a tátův servis na opravu kol, kočárků, pračky, myčky, šuplíků a skříněk.
Jen tak, že se stali oba pěstouny ve zvláštních případech.
Jako příklad uvedu: sourozenecká čtyřčlenná skupina. Kdo by chtěl tolik dětí, které na sebe mají navíc silné vazby?
Nikdo. X let v děcáku.
A potom přece. Našla se rodina, manželé, kteří podřídili svůj život cizím dětem a vzali si je do PP. Máma zůstala doma. Děti potřebovaly jistotu, dohnat to, co se dohnat dá.
Potřebovaly začít věřit.
Jedno z dětí zaostávalo ve všech směrech. Co s tím? Následoval kolotoč zdravotních vyšetření.
Závěr: mentální retardace a další přidružené komplikace.
Zajistit zdárný vývoj dá opravdu práci. Jediného člověka zaměstná takový cvrček na celý úvazek.
A táta se rozhodl, že zůstane doma, taky bude pěstounem ve zvl. případech. Vezme si dítě na starost. Dovoz k lékaři, na rehabilitace, problematické chování, koupání, vycházky...snaha o vzdělávání a dohled. To je dost i na jednoho bezva tátu.
A všechno stojí peníze. Speciální postel, pleny, auto, nafta, plavání... A všechno stojí ČAS. Ten především.
...a do toho jsou tady i ostatní děti.
Dosud to šlo. Táta pěstoun - pobíral svou, bezpochyby zaslouženou odměnu pěstouna.
Máma taky pobírala zaslouženou odměnu pěstouna. Přesto nijak nezbohatli a nekonaly se "plné matrace peněz".
No a jsme u Novely.
Podle jedné jediné věty bude pobírat odměnu pěstouna pouze jeden z manželů.
Jak to tedy udělat? Mamka půjde do práce, spíš na Úřad práce, aby měla zaplaceno alespoň zdravotní a sociální, když už se jí "charitativní" PP nebude počítat do důchodu, protože bude zdarma muset i nadále vykonávat práci "pěstouna".
Táta by to rozhodně nezvládnul. Nestačil by na škvrně s retardací a tři divočáky školou povinné.
A tak (avizováno bylo razantní zvýšení odměny pěstouna), pouze s tátovou výplatou, nebudou rehabilitace ani plavání, nebudou kroužky pro děti ani letní dovolená u rybníka nebo u moře mimo sezonu.
Nebude nic.

Nevybrali si to tak. Táta s mámou do toho šli za jiných podmínek. Co jim teď zbývá? Mají děti vrátit do ústavu? Nebo rozlosovat, kdo zůstane a kdo ne? Děti prospívají, konečně věří, že jsou doma, vazby se navázaly.
Co teď?
Velkých rodin, nebo rodin, v nichž jsou pěstouni oba manželé je zanedbatelné procento.
Proč neponechat stávající systém u těchto rodin? Proč neponechat možnost, u více než tří dětí v rodině, aby se mohli manželé rozhodnout, zda oba či jen jeden budou pobírat odměnu pěstouna?
Co bude dál se sourozeneckými skupinami a dětmi postiženými, které čekají na "svoje lidi"?
Ráda bych se mýlila, ale moc šancí nemají.

Osobně nevím, jestli to "HAPPY NEW YEAR" patřilo opravdu mně.

Co závěrem? Vy,kteří o nás rozhodujete, vy kteří nemáte v péči ani jedno z dětí o kterých je řeč. Šéfové, ministři a ministryně, náměstci a odborníci na slovo vzatí. Buďte rádi, že nemáme Váš obraz pověšený ve svém domě, kdyby ano, už by dávno skončil v tříděném odpadu nebo se do Vás zavrtaly hroty barevných házecích šipek "našich" dětí....

...vlastně  vím: "HAPPY NEW YEAR, MPSV!(ministerstvo práce a sociálních věcí)

foto:facebook
Více zde: http://pestouni-pestounum.webnode.cz/news/happy-new-year/