Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vyhoření pěstounského páru aneb cena za lásku

17. 04. 2014 17:30:00
Všude se píše o tom, jak je přínosné, aby se děti z ústavů dostaly do rodin. Souhlasím. Pěstounská péče, podpůrné služby, pedopsychologové, pedopsychiatři, pomocná ruka nastavená ze všech stran... Pro děti. VYHOŘENÍ. Pěstounské páry jsou nejohroženějším druhem.Nemohou přejít do jiné práce, nemohou vypadnout z povinností vařit, prát, uklízet, chválit, milovat, doprovázet, tišit, chápat atd. Kde vzít čas na sebe? Kde sebrat sílu na koníčky? Z čeho urvat kousek, aby to bylo jako dřív?

Odvrácená tvář pěstounství.

Jak moc je pevné manželství pěstounské?

Nedávno jsem dělala soukromý průzkum mezi pěstounskými rodinami.
A je to nářez, to vám tedy řeknu!

Naprosto běžná rodina, které dětičky vylétly z hnízda a máma s tátou se rozhodli pro bohulibý skutek a přijali do pěstounské péče dítko, dítka.
Přes všechna varování odborníky, přes všechnu přípravu a kurzy, jsou přesvědčeni, že "jim se to nestane"!
Nebudou mít dítě s hendikepem, nepřijmou dítko psychicky nemocné, divoké, lhavé, zlodějské...

"Budeme ho milovat a ono (dítě) nám bude vděčné a všechno půjde samo."
"Vždyť my ho zachráníme!"

A pak....

Pak přijde kouzelný telefon a člověk nevidí, neslyší.
Nad prognozou se pozastaví málokdo, u varování, že možná...
Ne, holčička je kouzelná a kluk...kluk je i docela podobný taťkovi.
Honem, aby byl doma.

A pak...

Pak je doba sžívání, dítku posiluje sebevědomí a začne vystrkovat růžky. Nebo se věkem projeví genetická výbava.
Nic nenaděláte. Nejde to.
Někdy trvá rok, dva, tři, než dojde na první maléry.

Mezitím se táta zdržuje víc a víc v práci a máma je večer tak vyšťavená, že usne na gauči u televize.
Manželskému soužití odzvonilo. Žádný volný čas pro sebe, žádné pěkné večery.

Řeší se problémy ve škole, zlodějny doma, na kroužku, řeší se hysterické scény a rozbité věci.
Projevují se mentální retardace a citová plochost, dojde i na lhaní tak přesvědčivé, že pěstoun zapochybuje o svém zdravém rozumu...
V psychologické poradně jsou pěstouni víc než doma a s psychiatrem jsou nejbližší přátelé.
Škola nechápe. Jsou přesvědčení, že chyba je v pěstounech...chce to více lásky.

Více lásky a pochopení.
Ke komu?
Jak milovat někoho, kdo mne okrádá, řve na mě, že jsem vymatlanej debil, rozbíjí mé věci nebo ubližuje kočkám a psům?
Jak vychovat někoho, kdo mě vydírá tím, že poví na sociálce to a to a co na tom, že to není pravda?
Kolotoč vyšetřování se rozběhne okamžitě se vší parádou a cejch je do konce života.
Jak láskyplně objímat děvče, které vás udá na sociálku, že je sexuálně obtěžováno, jen proto, že má zaracha na notebook?
Kde brát tu toleranci, nekonečné množství lásky a pochopení?

Stokrát nic umořilo osla.
Manželství je v troskách. Táta nemluví na nikoho a s nikým (raději).
Máma je vyřízená.
Rodina je ve fázi vyhoření!

Jak se to pozná?
Jednoduše. Nespíte i když jste unavení. Spali byste pořád. Křičíte kvůli blbostem a na velké průsery nemáte sílu.
Nechodíte nikam. Nemilujete se. Začínáte zmatkovat a nestíháte to co obvykle.

Když je člověk pěstounem pár let, postihuje to skoro každý pár.
Jsme jenom lidé, to se ví.
Manželství většinou vydrží. Nevím jestli setrvačností nebo tím, že na rozvod nejsou síly.
Ale rozhodně svou funkci neplní.
Někdy pomůže odchod dítěte, jindy psychoterapie.
Někdy nic a jen se žije, dýchá, chodí, jí...žádná radost se nekoná.
Žádná není.

I takové je to u manželstvích pěstounských.

Gratuluji těm nepostiženým, nevyhořelým párům. Gratuluju všem, kteří to ustojí. Gratuluji každému, kdo vychová dítko bez "ztráty květinky".


Co tedy dělat:

Popravdě, nevím.
Můžu vám napsat, jak to funguje u nás.

Když už je toho nad hlavu (a že s pěti dětmi to je na bednu často), nedělám nic.
Namažu chleby a ležím.
Doma je sice bordel a okolo mne se kupí nádobí z dětské kuchyňky, ve kterém mi holky vaří.
Nechám prádlo viset klidně tři dny venku..však se mu nic nestane.
Koukám se na blbosti v televizi.
Sedáme s mým mužem dlouho u kafe, někdy dojde i na vodku s džusem.
Nemluvíme, jen sedíme.
Přestěhuju se z obýváku do ložnice (alespoň na pár dní)
Chodíme na procházky se psy, to je nutnost a společná činnost zároveň.

Kašlu na děti. Ano, kašlu...však se jim nic nestane, když budou mít pár dní studenou večeři a úkoly jen podepíšu. Vždyť se nikdo nezblázní z neutřeného prachu a hromady prádla v koupelně.
Doporučuji nenáročné čtení a zubaře odložte klidně o týden.
Skvělé jsou hlídací koutky pro děti v obchodních domech a nebo družina do pěti hodin.

NESNAŽTE SE BÝT SUPER MATKY!

Neřešte neřešitelné...ono to totiž nějak dopadne i bez vašeho přičinění.
A kývejte! Souhlaste!
Jestliže se budete snažit vysvětlit proč vaše dítko krade, lže, rozbíjí věci atd. nepochodíte.
Radím souhlasit. Na to není co říct a většinou vám dají pokoj.
("vaše dítě rozbilo xxx" ANO, ROZBILO, MÁTE PRAVDU" vaše dítě lhalo" ANO, LHALO, MÁTE PRAVDU" atd.

Máma odpočívá, relaxuje, hibernuje...či jak to nazvat.
Máma dobíjí baterky.
A táta s ní.
Je lépe ležet ve dvou než sám.
Je lépe mlčet ve dvou než každý osamotě.

Není to asi podle psychopříruček, není to žádná terapie.
Je to jen návod jak přežít.


Jak ustát pěstounskou péči v praxi a neshořet na prach.
(však ono to nakonec za to přeci jen stojí)

Hodně štěstí všem!

Autor: Madla a Vlaďka | čtvrtek 17.4.2014 17:30 | karma článku: 31.45 | přečteno: 2636x

Další články blogera

Madla a Vlaďka

Milý anonyme.

Tak a je to tady... Až dodnes jsem myslela, že mne všichni milují nebo alespoň jim nevadím (jo, jo, jsem naivní a hloupá, vím). Někomu vadím a zřejmě hodně.

6.4.2017 v 18:14 | Karma článku: 24.13 | Přečteno: 1015 | Diskuse

Madla a Vlaďka

Pěstoun - (aby nebyl) osamělý vlk.

Dlouhodobá pěstounská péče ( DPP)nepříbuzná je ze všech typů náhradní péče nejkomplikovanější, nejsložitější, nejdéle trvající, troufám si říci i nejtěžší.

26.3.2017 v 13:44 | Karma článku: 23.83 | Přečteno: 738 | Diskuse

Madla a Vlaďka

Opravdu je to v jeho zájmu?

Tento příběh ke mně přišel sám, ale jeho aktéry znám a pláču bezmocí nad šíleným světem, nad tupě vykonávanými zákony, nad nevidomým maličkým uzlíčkem, který mohl vidět celý svět...

23.3.2017 v 21:20 | Karma článku: 26.82 | Přečteno: 1004 | Diskuse

Madla a Vlaďka

"Ostatní maminky to vždycky zvládnou"

Nejsme už dávno ti co pomáhají a zaslouží si uznání. Nejsme ani ti, kterým je třeba pomáhat. Neděláme to zadarmo, tak žádné ohledy! Jsme dlouhodobí pěstouni.

22.3.2017 v 12:41 | Karma článku: 37.19 | Přečteno: 2852 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Šťavnatá sobota: kácení v lese a vařená kočička

Sobota ve znamení motorové pily a kosy. Taky Smart, který zjistil, že není terénní SUV. Manžel s rozdrápanýma rukama, žena s hlínou pod nehty, vodáci asi ve sto lodích. Ploučnice je někdy jak Václavák v podvečer.

24.6.2017 v 22:32 | Karma článku: 8.26 | Přečteno: 130 | Diskuse

Jan Tichý

Chata mne na stará kolena vyučí

Sic má kolena nejsou tak stará, vyučovat se nechávám už jen životem. Dle hesla: „neuč se, život tě naučí“. V mládí (to se tenkrát nosilo) jsem se učil, a protože na učňák jsem byl moc „chytrý“, vrhl jsem se na gympl a na vysokou.

24.6.2017 v 20:05 | Karma článku: 10.56 | Přečteno: 288 | Diskuse

Jarmila Kamenáčová

Čtyři ženské na chalupě

Není nad pohodu. Když vás nikdo tzv. neprudí. Kdy můžete být sama sebou a to navzdory reklamě bez masek líčidel, ale i bez všech "nutností", kterým podléháme a přitom nás tísní, bez korzetu stresu.

24.6.2017 v 16:40 | Karma článku: 10.83 | Přečteno: 385 | Diskuse

Jan Pražák

Jak jsem byl u věštkyně

Starobyle zařízený pokoj s vysokým stropem a těžkými závěsy na oknech byl osvětlený tlumenou září trojramenného svícnu. Na kulatém stolku, pokrytém temně rudým ubrusem ležely vykládací karty a veliká křišťálová koule.

24.6.2017 v 16:07 | Karma článku: 14.30 | Přečteno: 368 | Diskuse

Dana Adámková

Roztržitá

Každý, to občas zažije, prostě den blbec. To hned po ránu se na vás i káva šklebí. Leknete se vlastního odrazu v zrcadle, i když se na sebe hezky usmíváte.

24.6.2017 v 12:11 | Karma článku: 13.03 | Přečteno: 298 | Diskuse
Počet článků 44 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1445
Být pěstounskou mámou znamená - být stále na stráži a připravena na cokoli.http://pestouni-pestounum.webnode.cz/

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.