Všude se píše o tom, jak je přínosné, aby se děti z ústavů dostaly do rodin. Souhlasím. Pěstounská péče, podpůrné služby, pedopsychologové, pedopsychiatři, pomocná ruka nastavená ze všech stran... Pro děti. VYHOŘENÍ. Pěstounské páry jsou nejohroženějším druhem.Nemohou přejít do jiné práce, nemohou vypadnout z povinností vařit, prát, uklízet, chválit, milovat, doprovázet, tišit, chápat atd. Kde vzít čas na sebe? Kde sebrat sílu na koníčky? Z čeho urvat kousek, aby to bylo jako dřív?
Odvrácená tvář pěstounství.
Jak moc je pevné manželství pěstounské?
Nedávno jsem dělala soukromý průzkum mezi pěstounskými rodinami.
A je to nářez, to vám tedy řeknu!
Naprosto běžná rodina, které dětičky vylétly z hnízda a máma s tátou se rozhodli pro bohulibý skutek a přijali do pěstounské péče dítko, dítka.
Přes všechna varování odborníky, přes všechnu přípravu a kurzy, jsou přesvědčeni, že "jim se to nestane"!
Nebudou mít dítě s hendikepem, nepřijmou dítko psychicky nemocné, divoké, lhavé, zlodějské...
"Budeme ho milovat a ono (dítě) nám bude vděčné a všechno půjde samo."
"Vždyť my ho zachráníme!"
A pak....
Pak přijde kouzelný telefon a člověk nevidí, neslyší.
Nad prognozou se pozastaví málokdo, u varování, že možná...
Ne, holčička je kouzelná a kluk...kluk je i docela podobný taťkovi.
Honem, aby byl doma.
A pak...
Pak je doba sžívání, dítku posiluje sebevědomí a začne vystrkovat růžky. Nebo se věkem projeví genetická výbava.
Nic nenaděláte. Nejde to.
Někdy trvá rok, dva, tři, než dojde na první maléry.
Mezitím se táta zdržuje víc a víc v práci a máma je večer tak vyšťavená, že usne na gauči u televize.
Manželskému soužití odzvonilo. Žádný volný čas pro sebe, žádné pěkné večery.
Řeší se problémy ve škole, zlodějny doma, na kroužku, řeší se hysterické scény a rozbité věci.
Projevují se mentální retardace a citová plochost, dojde i na lhaní tak přesvědčivé, že pěstoun zapochybuje o svém zdravém rozumu...
V psychologické poradně jsou pěstouni víc než doma a s psychiatrem jsou nejbližší přátelé.
Škola nechápe. Jsou přesvědčení, že chyba je v pěstounech...chce to více lásky.
Více lásky a pochopení.
Ke komu?
Jak milovat někoho, kdo mne okrádá, řve na mě, že jsem vymatlanej debil, rozbíjí mé věci nebo ubližuje kočkám a psům?
Jak vychovat někoho, kdo mě vydírá tím, že poví na sociálce to a to a co na tom, že to není pravda?
Kolotoč vyšetřování se rozběhne okamžitě se vší parádou a cejch je do konce života.
Jak láskyplně objímat děvče, které vás udá na sociálku, že je sexuálně obtěžováno, jen proto, že má zaracha na notebook?
Kde brát tu toleranci, nekonečné množství lásky a pochopení?
Stokrát nic umořilo osla.
Manželství je v troskách. Táta nemluví na nikoho a s nikým (raději).
Máma je vyřízená.
Rodina je ve fázi vyhoření!
Jak se to pozná?
Jednoduše. Nespíte i když jste unavení. Spali byste pořád. Křičíte kvůli blbostem a na velké průsery nemáte sílu.
Nechodíte nikam. Nemilujete se. Začínáte zmatkovat a nestíháte to co obvykle.
Když je člověk pěstounem pár let, postihuje to skoro každý pár.
Jsme jenom lidé, to se ví.
Manželství většinou vydrží. Nevím jestli setrvačností nebo tím, že na rozvod nejsou síly.
Ale rozhodně svou funkci neplní.
Někdy pomůže odchod dítěte, jindy psychoterapie.
Někdy nic a jen se žije, dýchá, chodí, jí...žádná radost se nekoná.
Žádná není.
I takové je to u manželstvích pěstounských.
Gratuluji těm nepostiženým, nevyhořelým párům. Gratuluju všem, kteří to ustojí. Gratuluji každému, kdo vychová dítko bez "ztráty květinky".
Co tedy dělat:
Popravdě, nevím.
Můžu vám napsat, jak to funguje u nás.
Když už je toho nad hlavu (a že s pěti dětmi to je na bednu často), nedělám nic.
Namažu chleby a ležím.
Doma je sice bordel a okolo mne se kupí nádobí z dětské kuchyňky, ve kterém mi holky vaří.
Nechám prádlo viset klidně tři dny venku..však se mu nic nestane.
Koukám se na blbosti v televizi.
Sedáme s mým mužem dlouho u kafe, někdy dojde i na vodku s džusem.
Nemluvíme, jen sedíme.
Přestěhuju se z obýváku do ložnice (alespoň na pár dní)
Chodíme na procházky se psy, to je nutnost a společná činnost zároveň.
Kašlu na děti. Ano, kašlu...však se jim nic nestane, když budou mít pár dní studenou večeři a úkoly jen podepíšu. Vždyť se nikdo nezblázní z neutřeného prachu a hromady prádla v koupelně.
Doporučuji nenáročné čtení a zubaře odložte klidně o týden.
Skvělé jsou hlídací koutky pro děti v obchodních domech a nebo družina do pěti hodin.
NESNAŽTE SE BÝT SUPER MATKY!
Neřešte neřešitelné...ono to totiž nějak dopadne i bez vašeho přičinění.
A kývejte! Souhlaste!
Jestliže se budete snažit vysvětlit proč vaše dítko krade, lže, rozbíjí věci atd. nepochodíte.
Radím souhlasit. Na to není co říct a většinou vám dají pokoj.
("vaše dítě rozbilo xxx" ANO, ROZBILO, MÁTE PRAVDU" vaše dítě lhalo" ANO, LHALO, MÁTE PRAVDU" atd.
Máma odpočívá, relaxuje, hibernuje...či jak to nazvat.
Máma dobíjí baterky.
A táta s ní.
Je lépe ležet ve dvou než sám.
Je lépe mlčet ve dvou než každý osamotě.
Není to asi podle psychopříruček, není to žádná terapie.
Je to jen návod jak přežít.
Jak ustát pěstounskou péči v praxi a neshořet na prach.
(však ono to nakonec za to přeci jen stojí)
Hodně štěstí všem!
