Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pěstouni: Do naha

11. 07. 2014 13:00:00
Nenechte se mýliti nadpisem, že jde o humornou komedii stejnojmenného názvu.Nejde.Totiž, jde o komedii, ale hořkou, nic zábavného nehledejte.



Před pár dny položila budoucí pěstounka nám, pěstounstvím již nasáklým, dotaz:
"Můžeme utajit před biologickými rodiči naše bydliště?"

"Jasan, že NEMŮŽETE!" vykřikli jsme téměř sborově a jali se vysvětlovat zelenáči pěstounské péče, že MUSÍ podporovat styk s bio rodinou,
velebit pokrevní pouta a tvořit svatozář okolo původního klanu bla, bla, bla....

Tak to v pěstounce chodí

Jasně, že jsou to kecy, ale TAJIT, kde dítě v pěstounce bydlí, to fakt nejde.
Taky nejde utajit školu, kroužky, zdraví, prospěch atd.

Rodiče mají právo na informace a my povinnost jim je poskytnout.

Rozumím obavám novicky, nedokáže si představit, že bude původní rodina bivakovat u nich před barákem, pokřikovat: "Voni nám sebrali naše dítě!", dožadovat se vstupu do pokojíčku mrňouse, aby zkritizovali hračky, povlečení atd., přestože sami dítěti pořídili pouze matraci na zem a hračky z charity.
Je mi jasné, že představa, jak mne pronásleduje vzdálená příbuzná našeho pěstouněte v obchoďáku (ano, to se stalo) není libová.
Dokážu pochopit nové pěstouny, že mají strach. Taky jsme ho měli.

Je dost rodičů, kteří jsou s pěstouny v pohodě. Jde oběma o dítě. Domluva je možná a i když všechno nejde jak po drátku, jde to tak nelíp, jak je jen možné.
Na druhou stranu si mnoho biologických rodičů myslí, že jim pěstouni UKRADLI dítě, nebo že u nás je jejich poklad tak nějak zaparkován a že, kdykoli písknou, budeme v pozoru, protože MAJÍ přece svá práva.
Ano, mají ( povinností se už zbavili).

Promiňte, jsem naštvaná, fakt.

Nikdo z pěstounů, které znám, neodmítá kontakt s rodiči dětí, pokud nějaký zájem ovšem kdy projevili.
Nejde nám o to si dítě přivlastnit nebo ho odtrhnout od původní rodiny, ale taky my potřebujeme mít alespoň pocit, že ta naše rodina tlak ze strany bio rodičů přežije.
Nevím jestli je to štěstí, když se rodina o prcka nezajímá....no, pro pěstouny je to výhra, pro dítě už méně.
Kořeny, původ... nevědomost plodí jen bludy.
To všechno přijde jednou na přetřes a bylo by fakt dobré vědět: kdo, kdy, jak, proč...

No a to my, pěstouni, velmi často nevíme.
Víme, kde se asi biologická matka nebo otec nachází nebo minimálně, kam směřuje a odkud se vrací nedoručená pošta.
Obecní úřad, to je často ta dobrá adresa.
Víme, dle popisu paní ze sociálky, jak vypadají, vypadali, před X lety.
To je všechno.
Těžko malovat fyzickou podobu, hlas, chování, apod. někoho, koho jste nikdy neviděli a NEMÁTE O NĚM ŽÁDNÉ INFORMACE!
Kniha života uvařená z vody.

A dostáváme se k hořkosti celé situace, k černému humoru nazvaného "ochrana osobních údajů"
To máte tak:

- biologičtí rodičové dětí, o které pečujeme, VĚDÍ naprosto všechno (když chtějí)
- mají přístup do spisu
- již v předvolání k soudu je PĚSTOUN SVLEČEN DO NAHA (a k soudu se málokdy někdo dostaví)
- znají nejen adresu, ale i zaměstnání, plat, jména našich vlastních dětí
- informace o invalidním důchodu nebo to, že nás šéf vyšoupnul na pracák
- finanční a bytové poměry, dokonce počet místností a toalet v domě
nevzpomenu si na všechno

Jo, tak podrobně je popsán stav rodiny pěstounské. Snad jediné co chybí je počet bezesných nocí.
O biologických rodičích je známo pár řádků a to se ještě zdaleka nemusí zakládat na pravdě.
Jde o žití nebo možnosti žití, s bio rodinou.

Pěstounská péče není jen o dětech.
Vzala jsem si spolu se svým mužem i tchýni, jeho děti, psa a zdálo se mi to tak akorát.
Pak jsme přibrali ještě pár trpaslíčků z děcáku a myslela si, bláhově, že náš stav je konečný, kapacita naplněna.

Pak se objevil jeden tatínek, druhá maminka, tetička a starší brácha.
Dále si jednoho šmudlu nárokuje babička a píše mamka z Anglie.
Všichni vědí, že se máme dobře, že bydlíme v domečku a jezdíme velkým autem.
Každej zná našeho mladýho a ví, kde dělá táta....

Doopravdy ale nikdo o děti nestojí.

Sakra, sakra.

A tak, i když se cítím nesvá i v plavkách.... DO NAHA!

PĚSTOUNI DO NAHA! (kéž by nám mohly zůstat alespoň ponožky)



Autor: Madla a Vlaďka | pátek 11.7.2014 13:00 | karma článku: 27.16 | přečteno: 2124x

Další články blogera

Madla a Vlaďka

Milý anonyme.

Tak a je to tady... Až dodnes jsem myslela, že mne všichni milují nebo alespoň jim nevadím (jo, jo, jsem naivní a hloupá, vím). Někomu vadím a zřejmě hodně.

6.4.2017 v 18:14 | Karma článku: 24.13 | Přečteno: 1015 | Diskuse

Madla a Vlaďka

Pěstoun - (aby nebyl) osamělý vlk.

Dlouhodobá pěstounská péče ( DPP)nepříbuzná je ze všech typů náhradní péče nejkomplikovanější, nejsložitější, nejdéle trvající, troufám si říci i nejtěžší.

26.3.2017 v 13:44 | Karma článku: 23.83 | Přečteno: 738 | Diskuse

Madla a Vlaďka

Opravdu je to v jeho zájmu?

Tento příběh ke mně přišel sám, ale jeho aktéry znám a pláču bezmocí nad šíleným světem, nad tupě vykonávanými zákony, nad nevidomým maličkým uzlíčkem, který mohl vidět celý svět...

23.3.2017 v 21:20 | Karma článku: 26.82 | Přečteno: 1004 | Diskuse

Madla a Vlaďka

"Ostatní maminky to vždycky zvládnou"

Nejsme už dávno ti co pomáhají a zaslouží si uznání. Nejsme ani ti, kterým je třeba pomáhat. Neděláme to zadarmo, tak žádné ohledy! Jsme dlouhodobí pěstouni.

22.3.2017 v 12:41 | Karma článku: 37.19 | Přečteno: 2852 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Šťavnatá sobota: kácení v lese a vařená kočička

Sobota ve znamení motorové pily a kosy. Taky Smart, který zjistil, že není terénní SUV. Manžel s rozdrápanýma rukama, žena s hlínou pod nehty, vodáci asi ve sto lodích. Ploučnice je někdy jak Václavák v podvečer.

24.6.2017 v 22:32 | Karma článku: 8.26 | Přečteno: 129 | Diskuse

Jan Tichý

Chata mne na stará kolena vyučí

Sic má kolena nejsou tak stará, vyučovat se nechávám už jen životem. Dle hesla: „neuč se, život tě naučí“. V mládí (to se tenkrát nosilo) jsem se učil, a protože na učňák jsem byl moc „chytrý“, vrhl jsem se na gympl a na vysokou.

24.6.2017 v 20:05 | Karma článku: 10.56 | Přečteno: 288 | Diskuse

Jarmila Kamenáčová

Čtyři ženské na chalupě

Není nad pohodu. Když vás nikdo tzv. neprudí. Kdy můžete být sama sebou a to navzdory reklamě bez masek líčidel, ale i bez všech "nutností", kterým podléháme a přitom nás tísní, bez korzetu stresu.

24.6.2017 v 16:40 | Karma článku: 10.83 | Přečteno: 385 | Diskuse

Jan Pražák

Jak jsem byl u věštkyně

Starobyle zařízený pokoj s vysokým stropem a těžkými závěsy na oknech byl osvětlený tlumenou září trojramenného svícnu. Na kulatém stolku, pokrytém temně rudým ubrusem ležely vykládací karty a veliká křišťálová koule.

24.6.2017 v 16:07 | Karma článku: 14.30 | Přečteno: 368 | Diskuse

Dana Adámková

Roztržitá

Každý, to občas zažije, prostě den blbec. To hned po ránu se na vás i káva šklebí. Leknete se vlastního odrazu v zrcadle, i když se na sebe hezky usmíváte.

24.6.2017 v 12:11 | Karma článku: 13.03 | Přečteno: 298 | Diskuse
Počet článků 44 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1445
Být pěstounskou mámou znamená - být stále na stráži a připravena na cokoli.http://pestouni-pestounum.webnode.cz/

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.