- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Ze těch pár let co jsem pěstounka a stýkám se s přáteli, kteří mají děti v rovněž v pěstounské péči nebo v adopci, musím konstatovat, že do obou forem náhradní rodinné péče opravdu přichází podobné děti. Hlavní rozdíl je v tom jestli jejich rodiče souhlasí a nebo nesouhlasí a adopcí. Často se stává, že do adopce jdou dvě nejmenší děti z početnější sourozenecké skupiny, protože o takové je zájem. Ostatní putují do DD a když mají štěstí, tak následovně k nám do pěstounských rodin. Do adopce jdou děti menší, což sebou přináší taky určitá rizika. U sedmiletého dítěte už vidíte, že něco není v normě. U kojence nebo batolete to máte po čase jako nemilé překvápko. A nebo taky ne. Je ale třeba s tím počítat.
Co se týká biol. rodin, tak možná ano, stejně má adopt. rodič povinnost informovat dítě do cca šesti let věku o tom, že je adoptované. Ale článek je o něčem jiném.
Jistě, ale adoptivní rodiny mají stejné problémy jako ty pěstounské.
Ale nehrozi, ze kdyz je diteti 14 let, tak si biologicky rodic vzpomene, ze kluk uz je dost starej na corku a holka na prostituci.
Adopce je pro vsechny zucastnene, snad s vyjimkou biologickych rodicu, lepsi.