Jsem dlouhodobý pěstoun a připadám si jako pitomec.

3.2.2020 se konalo jednání k připomínkám návrhu Novely sociálně právní ochrany dětí, z pera MPSV a mně to nedá, abych se neptala: Co to tam sakra šňupete za matroš?"

Jednání se účastnili zástupci ministerstev, doprovodných organizací, všemožných institucí a odborníků, kteří nikdy žádné dítě do pěstounské péče nepřijali a zástupci dlouhodobých pěstounů z Asociace náhradních rodin spolu s Profesním sdružením přechodných pěstounů za pěstouny na přechodnou dobu.

Musím smutně konstatovat, že argument Ministerstva práce a sociálních věcí, že dávky pěstounské péče jsou určitými sociálními skupinami zneužívané je trapná výmluva a svědčí spíš o neschopnosti ministerstva, než o nějakém konstruktivním návrhu.

Jako Asociace náhradních rodin jsme řešení nabízeli: oddělení dlouhodobých nepříbuzných pěstounů od příbuzných a je po problému. Zpracovali jsme i řešení finanční.

Ne. To se MPSV nehodí. Jednodušší je, prostě dlouhodobé pěstouny zlikvidovat, odradit, znechutit...

O co se vlastně jedná:

V návrhu MPSV je mnoho "lahůdek a vychytávek", ale jedna je naprosto zásadní a to financování dlouhodobých a přechodných pěstounů.

Aby bylo i neználkovi jasné, tak uvádím, že dlouhodobý pěstoun dostává odměnu 12 000,- hrubého, přijme-li jedno dítě (za dvě, tři, čtyři...je navýšení koeficientem, opravdu se odměna nenásobí počtem přijatých dětí), přechodnému pěstounovi náleží odměna 20 000,- hrubého. Dítě přijímá na přechodnou dobu jednoho (dnes už i dvou let), poté předává dítko do náhradní rodiny nebo zpět do rodiny biologické. Je to složité vypiplat mimino a pak poslat dál, ale od toho jsou přechodní pěstouni "profíci" a také lépe ohodnoceni. Zaslouženě.

Pokud se nenajde náhradní rodina, tak dítě putuje zpět do ústavního zařízení. A to se děje čím dál častěji. Není výjimkou, že profi pěstoun přejde na stranu dlouhodobého pěstouna, protože se nemůže podívat do očí dítěte, které rok a více konejší, ňuňá, šeptá nad kočárkem ty nejsladší slovíčka a pak, pak by ho měl ze dne na den odvézt do kojeňáku nebo děcáku.

A dlouhodobí pěstouni nejsou. Žadatelé nejsou.

Kdo by to také dělal, že? Za 12 000,- hrubého, to je méně než má uklízečka ve Lhotě a i ta jde odpoledne domů a občas má volno.

Pěstouni ne.

Současný návrh našeho Ministerstva čar a kouzel ovšem pozbyl zbytky rozumu a podle hesla: "Však oni (dlouhodobí pěstouni) si seženou další fachu", zamával hůlkou a navrhl přechodným pěstounům 30 000,- hrubého a dlouhodobým ponechal oněch 12 000,- hrubého.

Tož asi tak.

Proto si připadám jako pitomec, jsem naštvaná a mám pocit (a nejsem sama), že si stát s dlouhodobými pěstouny utírá zadek.

Mise splněna, pokrčíme rameny. Děti není komu předávat, ty ústavy prostě nezrušíme. Udělali jsme, co jsme mohli.

Ale tak to být nemá!

Asociace náhradních rodin s podporou Profesního sdružení přechodných pěstounů (protože i oni mají zájem na tom, aby měli děti komu předávat) očekává, že MPSV nebude chrlit nesmysly a povede debatu nad našim návrhem.

- oddělit příbuzenskou pěstounskou péči od nepříbuzné

- podpořit dlouhodobé pěstouny adekvátní odměnou, aby jich bylo dost

- zajistit služby a podporu pěstounských rodin

- navrátit odměnu pěstouna pro oba manžele, pokud jde o sourozenecké skupiny s dětmi s hendikepem

a mnoho dalšího

Není možné, aby pěstoun skákal tak, jak biologický rodič, spolu s úřadem, píská a na druhou stranu předpokládal, že po osmnáctém roce vlastní děti taky nevyhodíme, tak proč bychom si nenechali doma ty přijaté. Ale ano, to víte, že necháme, ale pěstounská péče není péče celoživotní.

Když se to úřadům hodí, tak je pěstounská péče dočasná. I ta dlouhodobá. Když se biologický rodič probere po x letech, tak "Franta" klidně, i přes své protesty, poputuje k matince, která ho sice viděla asi třikrát, ale rodina je nade vše. A když se to úřadům šikne, tak naopak apeluje na morálnost pěstouna, který má zajistit na vlastní náklady péči o dítě, které je "jakoby" naše (každý úředník ale mává zdviženým prstíkem - nene, jste pouhým pěstounem, laskavě si uvědomte, že jste krmič a vychovatel, nic víc) , jakmile zletí, přestože stále studuje? Víte, děti v pěstounské péči často dosáhnou zletilosti po dosažení základní školy nebo na prahu učebních oborů.

To jsem z toho tedy jelenice.

Závěrem bych ráda poděkovala přechodným pěstounům, protože drželi při nás a podporovali nás, dlouhodobé pěstouny.

Černý puntík patří MPSV (To, o kterém snad raději nemluvit), organizacím a doprovodkám a všem, kteří tupě kývali a pospávali, neřekli nic a přes výkřiky na FB: "Jedeme tam bojovat za pěstouny" zhola nic neudělali, neřekli.

Jsem dlouhodobý pěstoun a miluji své přijaté děti, ale to neznamená, že budu dělat pitomce někomu, kdo si myslí, že je pěstounská péče zájmový kroužek nebo chov holubů.

A mimochodem, tři roky jsem neměla jeden jediný volný den!

Madla Zemanová