Zachránit život...

Pípla mi SMS zpráva. Marťan: Mami, koukej, mám jít? Zvětšila jsem si obrázek v mobilu: Chceš udělat dobrý skutek?                                                        Zachránit život?                                                        DARUJ KREV.

 Znovu SMS: Mám jít?Odpovídám, že budu moc pyšná, když půjde.SMS: Tak já půjdu. Děda taky dával krev, má plaketu Jánského, že jo? Říkal mi to.Nebývám plačka, ale slzy se mi nějak samy nahrnuly do očí.Sakra.Ten kluk, ten "KLUK S KÉRKOU DĚCÁK", ten Marťan, kvůli kterému jsem přeskočila stůl a chtěla mu vymáchat tu jeho drzou hubu, ten nevychovanec a celodenní spáč, ten lenoch a čuně, ten...Bude darovat krev a nejen to.Končí učiliště a půjde dál, je na něj spolehnutí a nesmysly z něj lezou jen sporadicky, dělá si řidičák a vůbec, vede si dobře.Kluk, nad kterým všichni zlomili hůl, který k nám do rodiny přišel, když mu bylo třináct, který dvě třetiny svého dosavadního života strávil v děcáku. A tak tu bulím a zároveň se dmu pýchou, že je to snad trochu i naše zásluha, že vypouštíme do dospělosti bezvadnýho kluka.Jen jdi můj Marťane, jdi a dělej dobrý skutky, je jich na světě moc potřeba. A vy popřemýšlejte a možná je u vás místo a taky máte chuť zachránit život (a nemusíte darovat jen krev),STAŇTE SE PĚSTOUNEM!