Pěstouni: Do naha

Nenechte se mýliti nadpisem, že jde o humornou komedii stejnojmenného názvu.Nejde.Totiž, jde o komedii, ale hořkou, nic zábavného nehledejte.

Před pár dny položila budoucí pěstounka nám, pěstounstvím již nasáklým, dotaz:
"Můžeme utajit před biologickými rodiči naše bydliště?"
"Jasan, že NEMŮŽETE!" vykřikli jsme téměř sborově a jali se vysvětlovat zelenáči pěstounské péče, že MUSÍ podporovat styk s bio rodinou,
velebit pokrevní pouta a tvořit svatozář okolo původního klanu bla, bla, bla....

Tak to v pěstounce chodí
Jasně, že jsou to kecy, ale TAJIT, kde dítě v pěstounce bydlí, to fakt nejde.
Taky nejde utajit školu, kroužky, zdraví, prospěch atd.

Rodiče mají právo na informace a my povinnost jim je poskytnout.
Rozumím obavám novicky, nedokáže si představit, že bude původní rodina bivakovat u nich před barákem, pokřikovat: "Voni nám sebrali naše dítě!", dožadovat se vstupu do pokojíčku mrňouse, aby zkritizovali hračky, povlečení atd., přestože sami dítěti pořídili pouze matraci na zem a hračky z charity.
Je mi jasné, že představa, jak mne pronásleduje vzdálená příbuzná našeho pěstouněte v obchoďáku (ano, to se stalo) není libová.
Dokážu pochopit nové pěstouny, že mají strach. Taky jsme ho měli.
Je dost rodičů, kteří jsou s pěstouny v pohodě. Jde oběma o dítě. Domluva je možná a i když všechno nejde jak po drátku, jde to tak nelíp, jak je jen možné.
Na druhou stranu si mnoho biologických rodičů myslí, že jim pěstouni UKRADLI dítě, nebo že u nás je jejich poklad tak nějak zaparkován a že, kdykoli písknou, budeme v pozoru, protože MAJÍ přece svá práva.
Ano, mají ( povinností se už zbavili).

Promiňte, jsem naštvaná, fakt.

Nikdo z  pěstounů, které znám, neodmítá kontakt s rodiči dětí, pokud nějaký zájem ovšem kdy projevili.
Nejde nám o to si dítě přivlastnit nebo ho odtrhnout od původní rodiny, ale taky my potřebujeme mít alespoň pocit, že ta naše rodina tlak ze strany bio rodičů přežije.
Nevím jestli je to štěstí, když se rodina o prcka nezajímá....no, pro pěstouny je to výhra, pro dítě už méně.
Kořeny, původ... nevědomost plodí jen bludy.
To všechno přijde jednou na přetřes a bylo by fakt dobré vědět: kdo, kdy, jak, proč...
No a to my, pěstouni, velmi často nevíme.
Víme, kde se asi biologická matka nebo otec nachází nebo minimálně, kam směřuje a odkud se vrací nedoručená pošta.
Obecní úřad, to je často ta dobrá adresa.
Víme, dle popisu paní ze sociálky, jak vypadají, vypadali, před X lety.
To je všechno.
Těžko malovat fyzickou podobu, hlas, chování, apod. někoho, koho jste nikdy neviděli a NEMÁTE O NĚM ŽÁDNÉ INFORMACE!
Kniha života uvařená z vody.

A dostáváme se k hořkosti celé situace, k černému humoru nazvaného "ochrana osobních údajů"
To máte tak:

- biologičtí rodičové dětí, o které pečujeme, VĚDÍ naprosto všechno (když chtějí)
- mají přístup do spisu
- již v předvolání k soudu je PĚSTOUN SVLEČEN DO NAHA (a k soudu se málokdy někdo dostaví)
- znají nejen adresu, ale i zaměstnání, plat, jména našich vlastních dětí
- informace o invalidním důchodu nebo to, že nás šéf vyšoupnul na pracák
- finanční a bytové poměry, dokonce počet místností a toalet v domě
nevzpomenu si na všechno
Jo, tak podrobně je popsán stav rodiny pěstounské. Snad jediné co chybí je počet bezesných nocí.
O biologických rodičích je známo pár řádků a to se ještě zdaleka nemusí zakládat na pravdě.
Jde o žití nebo možnosti žití,  s bio rodinou.
Pěstounská péče není jen o dětech.
Vzala jsem si spolu se svým mužem i tchýni, jeho děti, psa a zdálo se mi to tak akorát.
Pak jsme přibrali ještě pár trpaslíčků z děcáku a myslela si, bláhově, že náš stav je konečný, kapacita naplněna.
Pak se objevil jeden tatínek, druhá maminka, tetička a starší brácha.
Dále si jednoho šmudlu nárokuje babička a píše mamka z Anglie.
Všichni vědí, že se máme dobře, že bydlíme v domečku a jezdíme velkým autem.
Každej zná našeho mladýho a ví, kde dělá táta....

Doopravdy ale nikdo o děti nestojí.

Sakra, sakra.
A tak, i když se cítím nesvá i v plavkách.... DO NAHA!
PĚSTOUNI DO NAHA! (kéž by nám mohly zůstat alespoň ponožky)