- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Ani se mi nechce psát co všechno bych přála podobným rodičům. Je to ale úplně jedno, protože my, pěstouni nejsme těmi kdo rozhodují. V tomto případě matka mohla zmrzačení dítěte zabránit a neudělala to. Jenže u soudu se takové matky hájí tím, že se bály, byly vyděšené, hluboce toho litují, své dítě milují atd. A protože jak praví naše vrchnost, biologickou rodinu nikdo nenahradí, tak se kontakt podpoří. Mnohdy pouze kontakt, a ještě k tomu asistovaný, ne vrácení dítěte. Ale pro nás to je zrůda, pro ně pořád bil matka. My s těmi dětmi žijeme, vidíme jak trpí, jak se i bojí. Víme co jim jejich blízcí způsobili a jak těžko se s tím dítě vyrovnává. Je nám jasné o co všechno přišlo. Nemůžeme ani nechceme dát matce druhou šanci. A z mého pohledu to je dobře. Troufnu si tvrdit, že v tomto případě jsme k pravdě blíž než soudci, odborníci na dětskou duši i dámy z OSPOD.
jo, spravedlnost a pravo mohou byt uplne rozdilne věci...
je to hruza, ale drzim Vam a hlavne JEMU palce
Vy buďte dál pyšná. A my jen doufejme, že boží mlýny melou.